v l a d i m i r . c e t t l . c z

Oděvní tvorba

 

Vše má svůj neúprosný vývoj. Když jsem začátkem devadesátých let začínal tvořit první dámské modely, vůbec jsem neplánoval, že třeba jednou budu svou tvorbu dělit na víc kategorií.

Ze začátku si člověk myslí, že vše nejlépe dopadne, když si maximum obstará sám. Že to tak jako má vše pod kontrolou, neb jen on sám tomu dá poctivou porci píle atd. Dobře je to vidět třeba na mé první kolekci z jara 1995, kde jsem navrhl modely, ušil je, vyrobil doplňky z pálené hlíny, vyfotil si to, no normálně i do make-upu jsem fušoval :oD Taky si pamatuji, jak jsem to vyzvětšoval, seřadil do desek a ukazoval a ukazoval, co teď jakože dělám a strýček Láďa Mašek, šperkař, dobrota rodinná, mi řekl dvě věci - jednak, že prima bude, až takovejch kolekcí budu mít v deskách deset a druhak, abych nezapomínal, že vše, do čeho se člověk pouští, dělá proto, aby to jednou zase mohl opustit.

Také jsem za čas prožíval určité dilema, jestli se více věnovat fotografii, kterážto je taková opojná kreativní činnost, v principu společensky ceněná nebo zda se mám více věnovat krejčovině, na což jsem měl všechny kvalifikace, dále jsem studoval oděvní průmyslovku a od ledna 1996 jsem pracoval jako krejčí scénických kostýmů ve filmových studiích AB Barrandov. V té době obklopen vším tím čarem jsem začal vymýšlet první výtvarnější věc - Víly nebes. Původně to měla být kostýmní studie o čtyřech postavách, ovládajících nebeské dění a fotit jsem to chtěl s kamarádkama, které se objevily v mých dosavadních módních projektech. No a tady to máme - poprvé jsem rozdělil svou tvorbu na dvě části - na tu komerčnější, uživatelskou, módní a na naopak nekomerční, výtvarnější, scénickou. Pak se ale stalo, že skrze Marcelku Holubcovou jsem oslovil Gabrielu Filippi, aby se zhostila jedné postavy, ta mě tak nějak navedla, abych svůj záměr pojal velkoryseji, až z toho vznikla o dost větší věc, než jsem původně plánoval a najednou jsem měl první výstavu v Praze na Václaváku. Byla to věru překotná éra!

Dál vše běželo přirozenou cestou. Žil jsem v Praze, pracoval na Barrandově, tvořil ve dvou kategoriích, stále sem hledal cestu ke zdokonalení. Dotoho brácha Mikeš dostudoval šperkárnu v Turnově. I on měl své výtvarné ambice a společně jsme byli věru silná dvojka - bří Cettlové, jeden krejčí, druhý šperkař. Pro módu mi brácha dělal drobné doplňky - prstýnky a knoflíky. Ve scénických studiích byl jeho přínos ještě výraznější, neb Mikeš má víc než tepání prstýnků raději tvorbu větších objektů.

Jednou za mnou taky dorazil na Barrandov producent módních akcí Honza Sajdl, prohlížel si mé věci v krásnejch knížkách, co mi vázali bratři Raci a povídá mi takovou důležitou připomínku, kterou jsem se nadále bez výhrady řídil - "Láďo pěkný, spousta poctivý práce a vynaloženýho úsilí, ale myslim si, že bys to neměl fotit ty. Dělej kostým, dej tomu ideu, ale pořád to fotíš moc dokumentárně, přitom nějakej fotograf, kterej už urazil delší cestu ve svém oboru, by tomu dokázal dát třeba ještě víc." Jasně, že jsem to chvíli zkousával :oD , ale přistoupil jsem na to a později tuhle radu mockrát zúročil.

Další studii Síly jsem nechal fotit svému tehdy největšímu kritikovi Josefovi Haškovi. Taky jsem se pak trochu škodolibě bavil, když jsem mohl sledovat, jak k práci přistupuje a jak mi před časem radil, že bych měl pracovat já. Inu teorie, praxe a ta hluboká propast mezi nimi . . . :oD

Roku 1998 jsem po sledu pracovních a rodiných událostí odešel z filmových studií na volnou nohu. Dost jsem tehdy korzoval mezi Prahou, Ústím a nově Hradcem a Pardubicemi, kde jsem měl mnoho přátel a skrze ně i zákazníků. Rovněž v té době jsem začal pracovat pro pár kluků americkejch, kteří se rozhodli založit svou značku "Belly" na dívčí trička, topy a skejťáckej street´s wear. Já jim vyvíjel a vyráběl vzorky, konstruoval střihy pro výrobu v několika velikostech. Byla to jistě z mnoha směrů zajímavá zkušenost.

Třetí "ústecká" studie Mosty vznikla jednak z euforie nad tehdy novým Mariánským mostem, ale především tak nějako pro bráchu, protože jeho tyhle technický, konstrukční, industriální věci velmi inspirovali. Převáděl je do šperků a jakoby do kontrasru s nejkrásnějším šperkem přírody - ženským tělem. Byla to opět velmi krásná a možná i naše vrcholná éra. Rozhodl jsem se, že o ztělesnění postav požádám baletky. Po zlanaření Terezky Podařilové pro náš záměr jsme dále spolupracovali už jen s členkami Baletu Národního divadla. Měsíc po nafocení už vyzvětšované adjustované fotky viseli v Grandhotelu Pupp na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech.

Doposud poslední naše výtvarná studie "Dívčí válka - mužům přísně tajné" vznikla krásně nahodile. Já chtěl už dlouhou dobu spáchat nějaký projekt se sourozenci Issovými - herečkou Klárou a fotografem Salimem. Brácha zas chtěl dělat nějaké šperky, které by na tělo laserem promítali obrazce a pak jsem ve studiu Wella potkal Honzu Sajdla, kterej mi povídá, že bude produkovat v Praze veletrh vojenské výstroje států NATO a že nějakou kulturně módní vložku by jistě uvítal. Takhle tedy vznikla naše studie o nesmyslnosti specializovaného vyzbrojování.

Po roce 2000 se zdá, že skončilo cosi, co jsem v jedné pozdější shrnující výstavě nazval "Zlaté léta studia Bratří Cettl (c)11:55". Ten odchod se neodehrál ze dne na den. Ještě v roce 2001 jsme dělali velkou kostýmní produkci ve stylu Vikingů v roce 2002 ještě vznikla má poslení již nenafocená kolekce, jakési best of Láďa, ale . . . svět se nějak pootočil, můj oblíbený materiál - pružný samet byl najednou těžce "out", trendy se stala výšivka, korálky, košíčky a to vůbec nekorespondovalo s mým relativně minimalistickým a siluetním viděním módy. Ono to lze vnímat i v širším kontextu. Jak se Česko stále více přibližovalo přijetí do EU, bylo stále jasnější a zřetelnější, že oděvní výrobě zde odzvoní. V neposlení řadě jsem se oženil, brácha se oženil a naše životy už zas prostě přešli do další vývojové etapy, kde už je ten volnej prostor na hraní postavenej trošánko úplně jinak.

Zatím nikdo nevíme, jak tenhle příběh bude pokračovat. Všechny zúčastněné postavy jsou na živu, všichni si zachovali tvůrčího ducha a žijí nevšední životy, zkrátka všichni jsou stále ve hře a to lecos předznamenává. ;o)

 

 

 

 
(c)1995-2012 Vladimír Cettl