v l a d i m i r . c e t t l . c z

Volná fotografie

Moje město Ústí nad Labem (c)2002

Obzvláště viděno teď s odstupem mohu říci, že projekt "Moje město" byla přelomová práce v mé dosavadní tvorbě. Je to první můj velký počin, kde jsem odstoupil od přístupu práce s lidmi, budování produkčních týmů, vytvářením postav, rolí a snahy ztělesnit tím nějakou ideu.

Přemýšlím dnes, jak tohle vlastně začalo. Byla to doba, kdy jsem se opětovně usadil v Ústí, oženil jsem se, začal jsem zvelebovat náš činžák v centru města a při té příležitosti jsem se seznamoval se zdejší historií. Prvoplánově proto, abych na chodbách v domě vystavil historický vývoj naší ulice, ale jak jsem se tak prokousával starejma fotkama, nějak se mi to zas dostalo pod kůži. Víte, když se koukáte na fotky starého Ústí z dob konce Rakouska-Uherska či z dob předválečných, musí Vás zákonitě píchnout u srdce, jaké to bývalo různorodé a načinčané město. Velké jizvy zde zanechalo bombardování na konci druhé světové války a to co se stalo po válce, že byla odsunuta většina původních německých obyvatel, v několika vlnách zde proběhlo osídlování českým obyvatelstvem, jež si vztah ke zdejším statkům teprve budovalo, to byla možná ještě horší apokalipsa pro ráz města. "Velkoryse" se zde děly "velké" věci. Bouraly se celé bloky v centru, údajně nehodnotná stará zástavba. Dělo se něco, čemu já dnes přezdívám "urbanistické čistky".

Přesto všechno mám za to, že Ústí nad Labem je krásné místo k životu. Neuvěřitelně členitá krajina kolem řeky, příroda všude na dosah. Ano, je zde průmysl, ale bylo by pokrytecké se ho vzdávat, když právě on zde utvářel ráz, určitou industriální atmosféru, vytvářel zde zjevné hodnoty, mnohému dal smysl života zde. Co je velmi zajímavé je fakt, na který jsem narazil právě během focení, že průmyslové komplexy, jako je Spolchemie či Setuza, vznikaly a rostly přirozeně podle svých požadavků, neprobíhali zde ony "urbanistické čistky" a tak právě v nich můžete nacházet zajímavé stevební skvosty, nenakašírovanou ani nezkreslovanou historii. Dokážu si představit že jednou se stanou součástí turistických atrakcí, protože historie z těch objektů opravdu sálá.

Dlouho jsem hledal a zkoušel jaký úhel pohledu zvolit. O pohledu přes střechy jsem měl jasno. Někde hluboko z dětství jsem měl v hlavě obraz ze znělky černobílého dětského seriálu "Kamarádi" kde v úvodních titulkách jede pohled kamery přes střechy Malé Strany. Pamětníci si jistě vzpomenou. Měl jsem naprosto jasno, že takhle na to půjdu, takhle to chci, pěkně z vrchu, z holubí perspektivy. Že nízké problémy a trable necháme courat tam někde dole po asfaltu mezi domy a vydám se hledat grafická řešení skladby zdejších střech. Věnoval jsem se víceméně jen "nejcentrovatějšímu centru" a zvláští magií načichlými továrnami. Vyšplhal jsem při tomto snažení asi na 40 střech domů. Striktně jsem se v záběrech vyhýbal moderní zástavbě, zvláště té z období socialistické normalizace, neb na její zhodnocení a akceptování se ještě nějak necítím.

Moje město z nadhledu

 

Katedrála

 

 

Glóbus

 

 

Továrny

 

Moje město pod vodou

Povodeň ne sklonku léta 2002 byla něčím, co si nikdo z nás nedokázal nikdy před tím představit. Když si vezmete v úvahu, že právě v této době jsem fotil svůj pohled na město, nemohl jsem ani tento neuvěřitelný děj živlu opomenout a vznikl tak ještě jeden oddíl do mé práce. Doposud nemám tyhle věci vyzvětšované a nascanované, existují zatím jen v negativech a kontaktních náhledech.

 

Veliké poděkování patří

kamarádovi Petru Berounskému za technickou podporu

a mé ženě Martině za sdílení nadšení.

 

 
(c)1995-2012 Vladimír Cettl